Tentokrát jsme mířili do oblasti, kde nás většinou mají rádi. Vždyť taky Krkonoše sousedí s Jizerkama, takže se není co divit, zvláště když jsme slušní sousedi. Přesto jsme byli zvědaví jak to bude s návštěvností, neb týden před se ve Vrchlabí konal legendární Punkovej večírek pořádaný Ijákem z VHS, což je silná konkurence i týden po. Dorazili jsme až po devátý a mohli jsme si oddychnout, protože do klubu mířily když ne davy, tak aspoň skupinky leckdy i sympaticky vypadajících návštěvníků. Krom jiného jsme se ve dveřích srazili s naším věrným, troufnu si říct, fanouškem Lubošem, pro něhož to je takřka povinnost dorazit když už v tem Trutnově jsme. Každopádně v akci zrovna byli Sexuell Handgranate, nevím, ale asi měli porouchanou rozbušku, protože mě moc sexuellně nevzrušovali, ale překvapil mě totálně ožralej kytarista, protože chudák po hraní nemoh skoro stát a přesto si sám za nezřetelnýho mrmlání zvládnul i sbalit efekty. To už byl ale klubík příjemně zaplněn a tak jsme mohli začít. Loni v prosinci jsme tu odehráli jeden z prvních koncertů s Bébou, takže se už vracíme ve stejným složení na místo činu, což je vlastně úspěch. Atmosféra parádní, mám sice pocit že to píšu skoro pokaždý, ale tentokrát je to pravda. Byli jste moc milé publikum, řečeno slovy klasika. No a pak jsme výjimečně nebyli tlačeni žádným členem kapely k odjezdu, takže jsem mohl ochutnat další z dobrých rumů, tentokrát to byl nějakej Don Papa, ale nevím, jestli jsem dobře slyšel. Každopádně dobrý pití. Fotbálek, pívo, rum a znova a znova. Bral jsem to jako léčebnou kůru, protože jsem celej tejden po večerech polehával a teprve v Trutnově se mi povedlo bacila zlomit. A jestli ne zlomit, tak aspoň nakopnout :-). Jestli si dobře pamatuju, domů jsem dorazil něco po čtvrtý. Howg.

K.

Most, Poděbrady a Štětí. To byly zastávky našeho cirkusu minulý víkend. Do Mostu jsme zavítali po poměrně dlouhý době, no, myslím že to bylo naposled na začátku minulého desetiletí :-). Každopádně mají v Mostě konečně pěknej klubík. Co se týče mý osoby, vracel jsem se vlastně domů. Je hezký potkat na koncertě v kapelách spolužáka ze základky, ze střední, kolegu muzikanta se kterým se znám asi 20 let, bývalýho spolupracovníka z práce, našeho skoro bývalého a velkorysého webmastera (skoro proto, protože od něj průběžně něco potřebujeme, i když oficiálně už nám nic nedělá)... Bylo jich poměrně dost a vzhledem k tomu jsem dopadnul ještě dobře. Inu, železná disciplína spolu s Matějem a alkohol nemá šanci :-). Musím říct, že máme zpěváka s neuvěřitelnou kondičkou, protože domů jsme dorazili po pátý ráno a on už v 8:30 nastupoval do práce. Lidi, reagovali jste skvěle.

 

Sobota byla trochu pod tlakem, jelikož jsem si blbě poznamenal termín koncertu ve Štětí a myslel jsem si, že se koná v pátek, tudíž jsme museli stihnout kromě Poděbrad i to Štětí. Kromě zpěváka jsme všichni vstávali kolem jedný, ale paradoxně měl večer nejvíc energie právě Matěj. Asi jel na záložní zdroj. V Poděbradech to znamenalo začít první v 9 večer, kdy tam logicky nikdo ani nemůže bejt a ve Štětí zase zahrát poslední, s hodinovým zpožděním po poslední kapele před náma. Inu, 100 km nedáš za půl hoďky. Tímto se omlouvám za managerský amaterizmus, stává se nám to maximálně 1x za 19 let. Ale atmosféra v obou místech nebyla vůbec špatná a ve Štětí dokonce nečekaná. Naši věrní na nás počkali a kotel byl parádní. Při našem příjezdu se zrovna odjížděl Paragraf, se kterým jsme mohli alespoň potřást pravicí. Opět jsme si po nějaké době procvičili sborku a rozborku, kdy celá procedura postavení a následně složení aparátu trvala cca 15 minut. Klubík byl protiatomovej kryt v absolutně nenápadný umakartový budově, což ale znamenalo dostat se po schodech hluboko pod povrch a pak zase nahoru. Poučeni předchozími nezdary jsme naší kapelovou navigaci kontrolovali ještě v telefonech, takže nás tentokrát moderní technologie netahaly přes louky a pole jako obvykle a cesta proběhle bez problémů. Dojezd domů: 5:30.

K.

V pátek jsme si stanovili start na poměrně brzkou hodinu, neb nás čeká cesta dlouhá do Opavy. Auto máme prozíravě naložený už od čtvrteční zkoušky a tak už po třetí odpoledne jsme na dálnici za Libercem. Cesta příjemně ubíhá a za slabých pět hodinek jsme před Jamem. Na místě už měla nalazeno Ztráta paměti a my po nastěhování jsme se včlenili nenápadně do davu. Vzhledem k tomu, že pilně cvičíme nový věci, na běžnej playlist nezbylo moc času a tudíž jsme měli krapet obavu ze stavu naší paměti. Ztráta paměti (kapela, ne naše :-)) se dala do práce a my jsme si užívali poslední kapelní koncerty roku 2012. Jako každej rok jsme to pojali jako takovej předsilvestr a proto jsme si domluvili spaní v Ostravě i v Neratovicích. Koncerty v Jamu se posledních pár let vyznačujou parádní atmosférou. Lidu bylo přiměřeně a proto když jsme začali hrát, byl prostor před náma příjemně plnej. Dokonce se nám povedlo zahrát takřka bez chybičky. Po poslední písničce dal zvukař najevo poměrně hbitě že pospíchá domů a tak sotva dozněla kytarová vazba, už do repráků pustil nějaký CD. Nu co už? Potulovali jsme se Jamem, „zdobili“ stromeček, klábosili s kde kým a vůbec jsme dělali ostudu jako obvykle. Například jsme zjistili, že jedna slečna s vlasama až do pasu je vlastně ostříhaná na krátko a dlouhý vlasy má na hlavě připevněný po pramenech sponkama k hlavě a tak měl hned dlouhý vlasy i Honza. Když jsem přišel do hospody s chuchvalcem vlasů a pokřikem „Dostali jsme jí“, měl jsem pocit, vzhledem k tomu že nejbližší okolí vyděšeně ztichlo, že si štamgasti myslí, že jsme slečnu ořezali a že jí půjdou pomstít. Následné události jsou již trochu rozmazané, nicméně si pamatuju, jak kolem nás krouží chudák bubeník ze Ztráty paměti, kterej nám slíbil, že nás doveze k němu domů. V pokročilém čase jsem ho instruoval, že bude dobrý, když na nás začne vyvíjet tlak a narve nás násilím do auta. Měl jsem strach, že i jeho velkorysost má někde nějaký meze a že se prostě sebere a odjede bez nás. Taky jsem se od někoho dozvěděl, že mu připomínám Michala z Kouzelný školky (pro neznalé, je to pořad pro nejmenší děti a jednu postavu tam hraje Michal Nesvadba, takovej trochu nástupce Dády Patrasový, uznáte, že pro basáka v punkový kapele je to ideální image :-)). Najednou blik a jsme v Ostravě. V nějaký nonstopce. Honza usíná na stole, venku přátelská dýmka míru. Blik a jsme na bytě u Martiny a Honzy. Pojídám vynikající játra s chlebem a omáčkou a usínám na 2/3 gauče. Na zbylé 1/3 se vměstnal Honza. Blik a je dopoledne. Vzhledem k průběhu večera je mi překvapivě dobře. Balíme, loučíme se a Honza nás vyprovází k autu s tím že cestou nakoupí k snídani a jako pravej Ostravák plánuje, že si udělá mezipřistání v nonstopce, kde jsme k ránu končili :-). My frčíme do Opavy do Jamu. Vzhledem k uzavírkám, slepým ulicím a špatně značeným objížďkám nám cesta trvala neúměrně dlouho. V klubu nakládáme aparát a chvilku klábosíme s obsluhou. Vzhledem k tomu že je odpoledne, tak ještě před dlouhou cestou do Neratovic jdeme na oběd do nedaleký pizzerie. Je vidno, že máme podobnej vkus na hospody, jako naši slavnější kolegové. Po nedávné příhodě s p. Svěrákem v Plzni, jsme tady potkali sl. Langerovou, vč. doprovodného bandu. Během čekání na jídlo zjišťujeme, že asi nestihneme dorazit do Neratovic včas, abychom mohli půjčit Deviantům bubny a tak hned z místa voláme Štěpánovi, aby si vzali svoje. Vítek, duše čistá, rozhovor zahajuje větou: „Protože zrovna objednáváme jídlo, nestihneme...“ . To by samozřejmě naštvalo každýho :-). No a pak už konečně jedeme. Krásný čtyři hodiny a jsme na místě. Na Koupáku končil Zajíc a vládu nad panstvím přenechal kamarádovi. Akci pojal jako rozlučku poměrně velkolepě. Když pominu, že si pozval nás a Devianty, což už samo o sobě bylo velkolepé :-), byly na stolech talíře se sýry, uzeninama, okurkama, bůčkem... No paráda. Sex Deviants už byli nazvučený a zrovna se chystali hrát. Je to poprvý co je máme možnost vidět bez Olinky. Protože je to už nějakou dobu co vydali poslední CD, tak takřka všechny písničky známe. V některých momentech se mi zdá že chybí ženskej hlas, ale to je možná síla zvyku. Kluci dokonce zahráli pár nových věcí. Po nich zvučíme my a ještě než nám dovolili zahrát, přednesla pár porno básní Inge z hor. Nemám nic proti sprosťárnám, ba co víc, některý se mi i líbí, třeba takovej Záviš je geniální, ale musí to mít nějakou formu, vtip, rým a rytmus. Dost často bohužel Inge některá věc z toho, ne-li všechny chyběly. Pak jsme začali a v podstatě od začátku se před námi pohybovalo několik punkáčů z mladší generace, který ve finále strhli i generaci starší, která se sešla ku příležitosti Zajícovy oslavy. Až na kolaps ve druhý písničce, kdy jsme po několika letech nedohráli :-), si myslím že jsme odvedli slušnej výkon. Grandiózní finále při druhém přídavku, kdy byla na nohou celá hospoda, bylo neuvěřitelná tečka za naším muzikantským rokem. Následně mecheche pokračovalo u báru a prakticky po celým prostoru Koupáku. Zajíc nás napájel a krmil víc než zdatně a tak než jsme se vzpamatovali, bylo půl devátý ráno. Geniální bylo to, že do té doby přežil prakticky celý soubor. Myslím že jsme všichni měli drobnou otravu alkoholem, případně tabákovým a jiným kouřem. V pondělí probíhala detoxikace a teprve v úterý jsme na zkoušce zkonstatovali, že všichni ještě cítíme podelirické stavy :-).

Je pátek ráno, vstáváme všichni jako bysme vyráželi do práce, tzn. kolem sedmý ráno, někteří i dříve. Už to značí, že věcem následujícím přikládáme velkou pozornost. Jako první nás ten den čeká Keltská noc, kde tradičně v podstatě začínáme program hned po Krkonošské dechovce, což je v kulisách rockového festivalu něco jako úvodní hluk na přilákání publika, kterému se tím dá najevo, že na pódiu se už něco děje. Snažíme se na místo dojet v dostatečném předstihu před dechovkou, aby se nám povedlo nazvučit, protože Bigboss Mafuna nám na celou produkci vč. zvukovky jako jediné skupině udělil 30 minut času. Na místo přijíždíme včas. Trochu jsme překvapili zvukaře naším plánem, ale naštěstí pochopil závažnost situace a zvukovka se povedla takřka na minutu přesně. Dechovka přijíždí, v pohodě zvučí a pohodově hraje. Na druhou stranu, bylo by asi neslušné skupinu sedmdesátiletých pánů nutit k přílišnému spěchu. Na pódium se dostáváme jenom asi s desetiminutovým zpožděním. Hrajeme jako o život, lidi se pomalinku trousí a celkový hraní je příjemně úměrné hracímu času. Jednu písničku si s náma zatoužil zapět harrachovskej Čerňas, vybral si Králíka a hbitě utíkal k nejbližšímu připojení zjistit jakej text tam vlastně zpíváme :-). Na stánku se prodalo pár triček, CD, odznáčku a jiných suvenýrů pro domorodce. Vzhledem k tomu, že máme den poměrně přesně naplánovanej, stihneme prohodit pár slov se známýma z kapel i Harrachova, spotřebovat poslední jídlenky a pivenky a už sedáme do auta a frčíme do Kunčic na Kravál. Čeká nás slabých 150 kiláčků. Cesta ubíhá poměrně klidně, jsme disciplinovaní, nepožili jsme příliš alkoholu a tak v autě probíhá inteligentní diskuze na různá zajímavá témata. Jako samozřejmě ve střízlivém stavu vždy :-). Na Kraválu jsme hráli naposledy před asi osmi lety, takže jsme zvědaví, co se v areálu změnilo. Musím říct že nic. A to je dobře. Vítá nás organizátor, zdravíme se s Ceckem a v klidu vyčkáváme na náš hrací čas. Konzumujeme další pivenky a i přes naší disciplínu jsme už trošku uvolněnější. Když nastal náš čas, stěhujeme na pódium obsah našeho Wagenu a že od začátku roku pěkně nabobtnal. Zvláště poté, co se Vítek rozhodnul vozit komplet bubny. Věcí má víc než leckterý bubeník světového jména. Na druhou stranu i ta druhá basákova bedna a kytara, 2x větší a těžší kytaristova bedna všem při transportu dává zabrat. Nu což jsme nahoře a konečně hrajeme. Opět jako na Keltský. Koncert jsme si užili a spokojený a zpocený odcházíme přesně dle pokynů z pódia. Po nás nastupuje hard core. množství aparátu se oproti nám zdvojnásobuje. jestli to takhle pokračuje každou kapelu, je škoda, že neuvidím hvězdu večera. Ty už maj asi zvláštní pódium :-). V klidu opět spotřebujeme pivenky a jídlenky a letmým startem vyrážíme do Hronova. A to už nestojí za řeč, neb to je nějakých 70 kilometrů. Přesně na čas dojíždíme do města, kde je všude mraky lidí. Hrajeme totiž na rockové vsuvce nejstaršího divadelního festivalu v Evropě. 82. ročník bez přerušení. Válka neválka, komunista nekomunista, Jiráskův Hronov frčel pořád. Před námi se na pódiu svíjí jakýsi rock screamo, musím říc, že mě se to celkem líbilo, mělo to energii, bohužel při tom občas upad mikrofon či někdo na odposlech, což se zase nelíbilo paní ředitelce festivalu. Poté co jsme jí slíbili že nic takového dělat nebudeme, se skoro s nedočkavostí těšila na výměnu kapel :-). Během stavění aparátu mě udivilo, že z hlediště neodchází skoro žádní lidé. Totéž se prakticky dělo i při produkci. Jakoby divadelníci po týdnu stráveném v přísném režimu seminářů a alkoholu potřebovali upustit páru při nemainstreamové kultuře. Několikrát dokonce musela ochranka zakročit proti hudbychtivým fanouškům sápájících se na symbolický plůtek před pódiem. Nádhera. Opravdu vrchol vysilujícího dne. No a po hraní jsme se pomalu přesunuli na místo spaní s poměrně dlouhým mezipřistáním v hospodě co se jmenovala na T (bohužel si už opravdu nepamatuju jak :-)). Čepovalo se tam víno, všude někdo hrál na nějakej hudební nástroj a bylo tam parádně. Naučil jsem se větu: „A ty jsi z kterého souboru?“. Tato věta mi byla mnohokrát položena a tak jsem se následně ptal i já. Jenom jednou jsem měl drobný problém, když přišel divadelník co tvrdil že je z Valašska, na což jsem se zeptal, co že říká na vědecký objev historiků že Valaši pocházejí z Rumunska. V tu chvíli se přátelský Valach pořádně nasral a začal mě častovat sprostými slovy, co že si jako kurva myslím, že mi rozbije držku apod. No, naštěstí v něm převládl přátelský duch a k násilí se neuchýlil. Ve finále jsme dorazili v sedm ráno na ubytovnu, přičemž nás v 11 nemilosrdně vyhodili. Holt muzikantský život je řehole. V klídku jsme si dali oběd, pak naložili aparát a vydali se na cestu do Dřetovic u Slanýho. To už je skoro 200 kiláků, ale na celý odpoledne je to pohoda. Na místě nás vítá nadšeně Jarda z Falešnýho obvinění, hned nás pumpnul o dva volný vstupy, a organizátor. Na místě hraje jakýsi heavy metalový band, ale navzdory mé averzi vůči takto označeným spolkům musím říct, že jim to celkem šlape a dokonce i zpěv má zajímavou barvu. Po nich nějaký skáčko a hned po nich my. Tentokrát odešel totálně hlas Matějovi a bylo asi zajímavý slyšet naší muziku se zpěvem vychlastanýho Oty Hereše :-). Paradoxně největší ohlas jsme vzbudili u nejmladší věkové kategorie, jimž jsme se pokusili vysvětlit i princip opýlení květů včeličkou. No a pak už nás čekala cesta domů, kde Vítek na pumpě opět uplatnil nedávno nalezenou dovednost, a to imitace beránka co ho na vidle berou.

Tak první hraní opět ve čtvrtek v 16:45. Na místo se sjíždíme z několika směrů vzhledem k pracovním povinnostem a navíc si oproti běžným zvyklostem přivážíme Kubu, talentovaného herce, který zatím dostal hereckou šanci pouze v našem klipu. Je příšerný vedro. U Modrý Vopice je zatím pár lidí a usměvavej Kečup. Vidím ho po dlouhý době střízlivýho a rád. Pomalu se sáčkujem na pódium a vzhledem k tomu, že jsme přijeli výjimečně více než včas, máme na všechno hodně času. To je taky příjemná zkušenost po těch honičkách na který jsme zvyklí. Kubu usazujeme k distru a vyrážíme na pivo, v případě řidičů na Kofolu. Kečup s Radkem se podivují mému štramáckému kloboučku, načež přednáším svojí teorii: proč vypadat drsně, když můžu vypadat jako gay. Na to mi chlapci se smíchem sdělují, že tato móda již v Praze frčí několik let a ať prej se podívám na ně a že holt teprve teď to přichází k nám na venkov. Tentokrát jsem jim musel dát opravdu za pravdu. V gay stylu jsou oba o level nade mnou :-). Areál se příjemně plní a my v určený čas začínáme. Hlavní vlna návštěvníků sice dorazila až během Vision Days po nás, ale i tak to byl příjemnej koncert. Naneštěstí byl čtvrtek a druhej den jsme museli všichni aspoň symbolicky zavítat do práce. Takže jsme pokecali a fofrem domů. Druhej den jsme si dali start na 11:00 z Liberce. Před tím ještě Vítek musel vyzvednou náš Wagen ze servisu, kde byl od rána na opakovaný opravě zadních brzd. Naložený z předchozího dne vyjíždíme a po pár kilometrech zjišťujeme, že se nám kouří z předních kol. Takže zvažujeme varianty co s tím a přesunujeme se zpátky na základnu, kde se ale z kol jako zázrakem kouřit přestalo. Takže to riskujem a rychle nach Pilsen. Snad jediná drobnost. Díky okružním jízdám po Liberci jsme ztratili poměrně dost času na přesun do Spáleného Poříčí. Vítek řídil jako drak, pasažérům vzadu se chtělo blinkat a i přes to jsme na místo dorazili 5 minut po oficiálním začátku našeho hraní. A aby toho nebylo málo, u vstupu měli naší parkovací kartu, ale už ne pásky. A protože u vstupů jsou vždycky lidi co plní rozkazy doslova, nepomohla přímluva páně Fouska, který nás na Basinfirefest pozval, že nás ohlídá, jen ať nás proboha pustí, protože nám běží čas. Kdepak. Čekali jsme deset minut než se klidným pohodovým krokem dokolébal jeden z pořadatelů a pásky nám předal. Přifičeli jsme ke stanu s pódiem a začali vybalovat. A opět stres. Nejdřív jeden zvukař že aparáty jsou na pódiu, ať hrajeme na ně, ale drsnější byl druhej zvukař, co začal řvát na našeho bubeníka ať se vysere na svoje věci, že má hrát na to co je... Po zkušenostech z minulých nezdarů jsme nakonec hráli na svoje a bubeník víceméně taky. Jediný čeho bylo dosaženo, že se Vítek zasek a zpomalil. Sice jsme svým pozdním příjezdem moc profesionality nepředvedli, ale páni zvukaři by se taky měli chytit za ocasy. Po hraní pak přišel jeden ze zvukařů a vztahy urovnal když řek, že to bylo krátký, ale dobrý. Procházíme se po areálu a je příšerný vedro. A i když pivo nalejvaj do 0,4, stačí mi 4 kousky a už je to znát. Zkouknem ještě Benjaming Band, kde mě překvapila absence elektrické kytary a naopak banjo navíc. Jó, už jsem je dlouho neviděl. Pak už hurá do vyhřátého vozu a jedem zase domů. V sobotu odjezd už v 10:30. Není to sice daleko, ale nechcem nic riskovat. Do Vrchlabí cesta příjemná. Na místě nás vítá náš generální podporovatel Luboš a mimo jiné i paní organizátorka, která nám oznamuje, že hrajeme o 20 minut dřív, než jsme si mysleli. Ale jsme zvyklí, takže nás to nijak nerozhodilo. V areálu se nacházelo v tuto brzkou dobu max. 300 – 400 lidí. Náš koncert proběhnul v komorní atmosféře sedícího publika, které naštěstí mile reagovalo. A po koncertě opět volná zábava. Kunčice jsou parádní fesťák se skvělou organizací a technickým zázemím. Je zajímavý, že do loňskýho roku jsem o něm vůbec nevěděl. Po důkladném občerstvení v backstage a pokecu s kolegama muzikantama sedáme zase do káry a jedem si odpočinout. Byl to náš devátej koncert za červen. Slušná nálož.

Neřeš EP 2017 Lyrics video

Nebudete tomu věřit, ale písnička se netýká žádných chemických sl...

< Celý článek >

Vstávej EP 2017 Lyrics video

...

< Celý článek >

Písnička veselá EP 2017 Lyrics video

...

< Celý článek >

Tak si tady žijem EP2017

A další letošní flák......

< Celý článek >

Optimista live Punkáči deťom 2017

   ...

< Celý článek >

Lodivod live Rock fest Hronov 2017

...

< Celý článek >

Máte-li neodolatelnou potřebu nás kontaktovat,
učiňte tak na emailu: kohout_plasi@seznam.cz